Vysoký tlak je nejčastější onemocnění srdce a cév

Hypertenze představuje jeden z nejvýznamnějších rizikových faktorů ischemické choroby srdeční anebo vznikem cévních mozkových příhod.

Vysoký tlak - vysoké nebezpečí

Arteriální hypertenze neboli vysoký krevní tlak (dále hypertenze) je nejčastější onemocnění kardiovaskulárního systému (srdce a cévy) nejen u nás, ale i ve světě. Za hypertenzi považujeme opakované zvýšení krevního tlaku na hodnoty 140/90 mmHg (milimetrů sloupce rtuti při vyšetření rtuťovým tlakoměrem nebo tonometrem u lékaře) a více při nejméně dvou návštěvách u lékaře.

Hypertenze je ve většině případů chronickým onemocněním s nutností celoživotní léčby. Hypertenze probíhá většinou bezpříznakově, pokud se nevyvinou již orgánové komplikace. V drtivé většině případů lze těmto komplikacím správně vedenou léčbou předejít. Pro léčbu jsou nejvhodnější takové skupiny léků, o kterých je známo z velkých studií, že prokazatelně snižují kardiovaskulární riziko a zlepšují celkovou prognózu. Výhodné jsou zejména takové léky, které nezvyšují, nebo dokonce přímo snižují aktivitu sympatického nervového systému - pravděpodobně nejdůležitějšího faktoru při vzniku hypertenze a/nebo jejích komplikací.

Přes určité pokroky v povědomí naší společnosti o tomto onemocnění je stále procento správně léčených nemocných (tj. s hodnotami krevního tlaku při léčbě pod 140/90 mmHg) u nás poměrně nízké (kolem 20-25 %). Toto číslo je však zcela srovnatelné s vyspělými civilizovanými zeměmi, takže se jedná o celosvětový problém.

Ve většině případů je za neúspěšnou léčbu vysokého krevního tlaku zodpovědný přístup pacientů. Domnívají se, že po zahájení podávání léků jsou již vyléčeni, léky vysazují a přestávají docházet k lékaři. Nebo užívají léky jen nepravidelně a stejně tak nepravidelně chodí na kontroly k lékaři. K tomuto přístupu svádí jednak chronický/celoživotní charakter onemocnění vysokým krevním tlakem a jednak absence jakýchkoliv potíží u většiny nemocných. V menšině případů mohou k vysazení léčby přispět i vedlejší účinky farmak. Tyto vedlejší účinky jsou však málo časté a navíc se jim dá čelit náhradou jednoho léku za jiný z další skupiny.

Především je důležitá správná motivace a vědomí nezbytnosti celoživotní léčby i při absenci jakýchkoliv příznaků. Důležité je pravidelné užívání léků snižujících krevní tlak. Pokud vzniknou vedlejší účinky těchto léků, což je málo časté, lze daný lék po poradě s lékařem nahradit jiným.

Nemocný může sám ovlivnit výši svého krevního tlaku režimovými opatřeními. Mezi ně patří snížení tělesné hmotnosti při nadváze či obezitě. Jedná se o nejdůležitější a nejefektivnější opatření. Normalizace tělesné hmotnosti vede u řady nemocných s hypertenzí i k současné normalizaci vysokého krevního tlaku, nebo alespoň ke snížení dávek antihypertenziv. Redukce hmotnosti o 5 kg vede nejen ke snížení TK, ale i k příznivému ovlivnění dalších metabolických abnormalit (zvýšené hladiny cukru, tuků).

Restrikce příjmu sodíku - je doporučováno snížení příjmu sodíku (potravin s nižším obsahem soli) na úroveň nižší než 100 mmol/den, tj. pod 6 g NaCl/den. Odpověď krevního tlaku bývá individuální, výraznější snížení je pozorováno u starších nebo obézních osob.

Snížení příjmu alkoholu - nadměrná spotřeba alkoholu může vést ke zvýšení krevního tlaku a k rezistenci na antihypertenzní léčbu. Je doporučováno snížení příjmu alkoholu na maximálně 30 g za den (250 ml vína nebo 720 ml piva) u mužů a maximálně 20 g za den u žen.

Pravidelnou fyzickou aktivitou - doporučuje se aktivita vytrvalostního charakteru (rychlá chůze, běh, lyžování, plavání, turistika apod.) po dobu 30-45 minut třikrát až čtyřikrát týdně. Tento typ tělesné námahy nejen snižuje krevní tlak, ale může regulovat hmotnost a příznivě ovlivňovat lipidový metabolismus. Naopak nevhodné je izometrické cvičení, například kopání, zvedání břemen apod.

Abstinence nikotinu vede ke snížení celkového kardiovaskulárního rizika, tj. rizika infarktů, mozkových mrtvic apod.

Jsou doporučována i další opatření, jako je omezení stresu či různé dietní úpravy (zvýšení přísunu ovoce, zeleniny, ryb a snížení příjmu tuků). Vhodná je rovněž v indikovaných případech lázeňská léčba, využívající komplexní léčebné přístupy (dieta, pohybová aktivita, omezení stresu).

Další články na toto téma: