Co vlastně muži od žen chtějí?

Přemýšlel jsem. O vás, o ženách. Máte zvláštní touhu chtít! Chcete muže, který se vám dvoří, obletuje vás, získává vaši přízeň, zahrnuje do svého života jako jeho součást, abyste si nemusely opakovat, že jste "na noc" a "na sex", abyste se nebály o svou duši, chcete dostávat květiny, chcete poetu, který by vám psal verše rtěnkou na zrcadlo nebo lžičkou do kávové sedliny.

Chcete chodit do společnosti, být spokojené, nehádat se, nechat se hladit, hýčkat, obskakovat, když jste nemocné, chcete dokonce, aby partner hleděl na vaše orgasmy a se svými počkal, protože je to "tak partnerské a lidské", i když fyziologie mluví jasně a jinak ...Ale co chtějí muži?

Ale co chtějí muži?

Muži jsou velice skromní - chtějí jen: Ženu krásnou, chytrou, inteligentní, vzdělanou, na úrovni, která nepřesahuje jejich vlastní úroveň, muži nechtějí být převyšováni, nechtějí obyčejně k ženě vzhlížet.

Dobrou hospodyni, kuchařku, uklízečku, ačkoliv vědí, že to, co hledají, nalezli v jediné ženě své mamince. Ona je bezvadná hospodyně a kuchařka podle jejich gusta, protože jejich vkus a chutě určila sama. Žádná žena se jí nemůže přiblížit a tak je zhusta muž sám sobě lepším kuchařem, než jeho partnerka. On si rozumí a ví, co jeho jazyk potřebuje.

Výbornou matku a milenku. Výborná matka a milenka je stejná nepravda a záhada, jako bod G v ženské pochvě. Kdo tvrdí, že jej nalezl, bývá kamenován nevěřícími Tomáši a vypovězen z kruhu obyčejných neosvícených - Výbornou matkou může být leckterá žena, jejíž matka sama byla výborná, popřípadě si prostuduje weby www.rodina.cz, www.zena.cz a další náklad Elle, Cosmopolitanu, Žena a život, kde nalezne poslední střípky do mozaiky dokonalomateřství , zejména kde zakoupit ten hezký svetřík za 8.000,- ke kabelce za 11.000,- a botičkám za 9.000,-

Ženu, která si bude rozumět s jeho kamarády. Zbořme mýtus ženy, která si rozumí s mužovými přáteli a kamarády. Žena taková není. Nemůže jim rozumět, protože je to žena. Přátelé jsou muži. To je elementární rozpor mezi jsoucím a chtěným. Muži vyznávají odlišné principy cti, lásky, hierarchie hodnot, milování. Žena je katalyzátorem jejich světonázoru a vztahu k vesmíru, vyvažujícím nedostatky mužského principu tam, kde čistá mužská filozofie nestačí. Žena je ale element na druhé straně barikády. Nepřítel přátel, protiváha přátel, doplněk stravy tam, kde přátelé selhávají. Stejně tak oni. Přítel muže je kdosi na celý život , kdo však nemá univerzální moc stačit ke štěstí . Žena nikdy muži rozumět nebude a tak nemůže rozumět ani jeho přátelům. Muž ale ví, že to od ženy čekat nemůže. Muž si pouze přeje, aby se jeho partnerka a jeho přátelé tolerovali do té míry, aby spolu byli schopni koexistovat.

Ženu, které nevadí jejich vysedávání u PC nebo TV. Vyměňme ženu, které nevadí mužské vysedávání u PC nebo TV za ženu, která hltá desítky telenovel a seriálů, která se chytne ovladače televize ve chvíli, kdy jí partner laská tělo v milostné předehře a která řekne, že na to je příliš unavená a vyčerpaná, ne tak na sledování Hříšné lásky na obrazovce. A ten Dijégo to tak válí, že ho prostě milovat musíte!

Ženu nenáladovou, vždy dobře naladěnou s úsměvem na tváři. Ano, ta nádhera Žena, která se tváří večer stejně jako v poledne Která má stále chuť jít do kina, tak jak slíbila do telefonu a není zrovna naštvaná po hádce s šéfem nebo kolegyní. Takovou, která drží nastavený kurz J, neprotlachá s nákupními taškami dvě hodiny na rohu domu se sousedkou, aby pak s vyplazeným jazykem a bojovým výkřikem z cesty nestíhám! vlétne do chodby a rozdává rozkazy jako generál připravující se na zteč.

Ženu, která stíhá práci, domácnost i výchovu dětí. Jako i muž, který chodí do zaměstnání a je třeba, aby plnil povinnosti dobře, neboť jen tehdy přinese dobrou odměnu, z níž mladá rodina potom dobře žije. V okamžiku, kdy žena sama vykonává práci mimo domov (a bere si tedy druhý úvazek), činí tak na nátlak okolností, finančního nedostatku nebo vlastní touhy po seberealizaci. Protože děti a rodina nejsou všechno. Ale pouze tehdy, když nemají být všechno, jinak jsou všechno . Pracuje-li sama zejména pro radost a ne pro potřebu rodinného rozpočtu, je hlavně na ní, aby svůj život upravila podle potřeb celku. Neboť vzpomeňme na chvíli, kdy žena rodinu chtěla a byla (zpravidla) iniciátorem touhy po jejím založení. Tehdy nechtěla být ředitelkou, kreativní umělkyní, mocnou vládkyní průmyslového impéria. Tehdy chtěla být matka. Jenže to jí dlouho nestačí, nevydrží. Tristní paradox situace tkví v tom, že rodina se nedá vypnout, opustit, či změnit jako zaměstnání. Ta je skutečně doživotním úvazkem (což je dílčí nepravda a její důsledek jsou rozchody a rozvody, zklamání a neštěstí). Pracuje-li však z nutnosti pro potřebu komunity , je na partnerovi, muži, aby její skutečně přetěžký úděl zmírnil vlastní iniciativou a snahou. Muži nechtějí ženu , která stíhá práci, domácnost i výchovu dětí. Muži chtějí ženu, která se umí rozhodnout a dobře si vybrat mezi těmito elementy a bez pocitu hořkosti a prohraného života požadovat a nabízet kompromisní řešení.

Ženu, která toleruje všechny mužovy zájmy a koníčky. Poněkud univerzální touha. Takovou ženu může chtít pouze ten muž, který ještě žádnou ženu neměl. Ostatní VĚDÍ (a to je důležité slovo - oni to skutečně vědí), že je to něco, co by se v přírodě vyskytlo řidčeji, než kulový blesk. Žena nemůže z principu svého založení, povahy, místa v partnerském svazku a mnoha dalších faktorů tolerovat mužovy koníčky, neboť muž ví, že žena žádá, aby ona sama byla mužovým koníčkem a mužovy koníčky byly pouhými rozptylujícími zálibami v okamžik nadechnutí. Muž je v důsledku výchovy, odlišné fyziologie, naturelu a tlaku společenských okolností fakticky mnohem rozmanitější v touhách. Je to vyjádřeno mimo jiné známou frází, že muž nepřestane nikdy být chlapcem, zatímco žena prostě vyzraje z dívky v ženu (která dramaticky podstatnou částí své bytosti touží POUZE po rodině a potomstvu - v rozporu s pudem muže - samce, který biologicky po "pečování" a "výchově" netouží, jeho úloha často v živočišné říši končí právě oplodněním). Proto bude mít muž vždy více tužeb, hnacích impulzů, koníčků, zálib a chtění . Má jich celou náruč, ale obyčejně se s léty nemění proto jsou to koníčky. Na rozdíl od ženy, jejíž chtění se s léty, tak jak prochází životem a její úloha v něm se dramaticky mění, mění i její tužby a koníčky.

Ženu, která pro ně bude kamarádkou, bude jim rozumět a umí je vyslechnout. V přirozeném partnerském vztahu existuje jakási samozřejmá vyváženost mezi schopností a neschopností naslouchat a být přítel. Partner, jako člověk původně cizí, s vlastní historií a životní filozofií, přijímá některé faktory svého protějšku pozitivně a jiné negativně. Obraz, který se složí z těchto polovin dá dohromady sympatii a lásku, nebo antipatii a nezájem, snad až averzi. Muž LOGICKY žádá, aby partnerka, která požaduje jeho přítomnost doma, v posteli a při většině aktivit, činností a her nahradila jemu ztrátu kruhu přátel, zpovědníků a příjemně debatujících kolegů a brachů. Je to jedno z důležitých kritérií, podle nichž si vybírá lásku i partnerku, zda je schopna jej svým nitrem zaujmout natolik, aby cítil, že mu je partnerem v diskuzi a snaží se chápat jeho názory a postoje tedy projevuje přátelství. Stejně tak žena, která podobné vlastnosti nenalezne u muže (a zde nutno podotknout, že pro muže o to těžší, že musí ještě v součinnosti s výše popsanými faktory působit sebevědomým a jistým dojmem, aby měla žena důvod k němu při tom všem ještě vzhlížet) jej rychle zavrhne a opustí.

Další články na toto téma: