
Sexuální výchova ve školách má především informovat žáky a studenty. Nemůže nahradit sexuální výchovu v rodině.
Podle mezinárodní úmluvy o právech dítěte z roku 1989 převažuje zájem dítěte nad jakoukoli činností státu, dítě má právo na informace všeho druhu, právo na vzdělání a ukládá státům výchovu k plánovanému rodičovství. Z toho vyplývá nutnost zajistit dětem sexuální výchovu, která u nás není jako samostatný předmět, ale je zahrnuta v několika jiných předmětech (například základy společenských věd, biologie).
Již na prvním stupni základních škol se v dnešní době začíná se sexuální výchovou. Ve čtvrté a páté třídě se děti obecně seznamují s rozmnožováním. Na vyšším stupni základní školy je sexuální výchova zahrnuta do občanské výchovy a do rodinné výchovy.
Sexuální výchova na středních školách probíhá individuálně, podle typu školy. Na gymnáziích a středních zdravotnických školách se otázkám sexuální výchovy věnují více a to hlavně v hodinách biologie.
Výuka sexuální výchovy probíhá formou diskuzí na daná témata a promítáním dokumentárních filmů. Často se uskutečňují přednášky vedené sexuologem nebo výchovnou poradkyní.
Mezi témata probraná při sexuální výchově patří změny spojené s pubertou, role pohlavních orgánů při pohlavním styku a druhy antikoncepce. Dále vývoj dítěte a porod, nechtěné otěhotnění a interrupce. Vyučující samozřejmě promluví i o pohlavně přenosných chorobách.
Vyučující připravují i jiné aktivity výuky sexuální výchovy, zaměřené zejména na prevenci. Jako prevence slouží na středních školách nainstalování automatů na prezervativy.
Sexuální výchova ve školách nemůže nahradit sexuální výchovu v rodině. Dítě rodičům plně důvěřuje a dobře ví, že rodičům na něm záleží víc než komukoliv jinému. Proto vnímá sexuální výchovu od rodičů mnohem lépe.